Úvod – Výcvik s elektronickým obojkem
Správná výchova psa je základním předpokladem pro úspěšný výcvik. Je jednodušší vychovávat štěně, ale pokud máme dospělého psa, není to ještě žádná tragédie. Při výchově i výcviku jsou nesmírně důležité trpělivost a důslednost, s těmi dosáhneme u psa čehokoliv. Dalším předpokladem je dostatečná schopnost cvičitele. Cvičitel by tedy měl mít částečné znalosti o výcviku psů, nesmí se nechat strhnout emocemi, musí umět psa pochválit.
Profesionální elektronické výcvikové obojky, které naleznete na těchto stránkách, jsou mimořádně účinné a nevídaným způsobem mohou zrychlit, zefektivnit a zpřesnit výcvik, avšak pouze v případě, že jsou správně používány.
Základní chování cvičitele při výcviku
Aby si pes nespojil povel s nějakou další pomůckou, je nutné, aby cvičitel vydal povel bez jakéhokoliv pohybu. Povel psa musí být vydán rázným tonem, ideálně jedním slovem. Není možná na psa nějak šišlat, používat celé věty. Pochvala psa musí přijít do 3 sekund od správně provedeného povelu. Po neuposlechnutí, následuje trest. Ten musí být rovněž proveden okamžitě, není možné psa potrestat např. poté, co uteče. Nikdy se netrestá strach psa!
Výcvik by měl začínat cca od 6ti měsíců věku psa. Povely, které po něm vyžadujete, musí chápat. Ideální prostředí pro výcvik je domov. Formou hry a odměňováním se pes naučí povely chápat, rozumět jim. Jedná se např. o povel ,,Ke mně!“ Ve chvíli, kdy pes povelu rozumí dokonale, můžeme přejít na další fázi, tedy na vyžadování, aby jej pes provedl vždy a všude. Na tuto fázi se dokonale hodí právě výcvikové obojky. Jednoduše lze říci, že to, co pes nechápe nebo nedělá na vodítku, nebude schopen provést ani díky výcvikovému obojku. Důvodem bývá právě neporozumění, co po něm cvičitel chce.
Jak už bylo zmíněno, cvičitel musí umět psa pochválit. Nestačí říct pouze ,,Hodný“, ale hlavně na počátku, je nutné přímo jásat, psa hladit, drbat, poplacávat a zároveň jej držet v požadované pozici, vhodné je odměnit jej malým pamlskem. Na pochvalu nesmíme zapomínat ani v případě využívání výcvikových obojků. Pes potřebuje vědět, že dělá správně to, co cvičitel vyžaduje. Pochválit můžeme i pomocí výcvikového obojku. Je však nutné toto pochválení psa naučit. Velkou výhodou je, že psa můžeme pochválit na dálku, intonace pochvaly je stále stejná a nemusíme u sebe nosit neustále nějaký pamlsek.
Nácvik pochvaly s výcvikovým obojkem vzniká tak, že po správně provedeném povelu psa odměníme pamlskem, řekneme ,,Hodný!“ a zároveň vydáme zvukový signál. Pes si spojí chuť pamlsku s pípnutím a časem bude pro něj zvukový signál stejně příjemný jako chuť pamlsku. Tento reflex objevil I.P.Pavlov a je základem všech výcvikových metod. (Podmíněné reflexy se vytvářejí v závislosti na určité zkušenosti. Jsou to dočasné spoje, které se opakováním posilují a naopak neopakováním vyhasínají až úplně zaniknou.Tuto metodu, na které je v podstatě založena práce s pípnutím obojku, používal I. P. Pavlov při svých výzkumech podmíněných reflexů. Pavlov při krmení psů zjistil, že při pohledu na maso začínají slinit. Poté jim maso ukázal, zazvonil na zvonek a krmení jim předložil. Častým opakováním se u nich vytvořil podmíněný reflex a psi slinili, už když Pavlov zazvonil na zvonek, aniž jim maso ukázal. Podmínkou pro vytvoření podmíněného reflexu je vztah dvou podnětů. Jeden má pozitivní biologickou hodnotu (například krmení, odměna) a druhý je biologicky indiferentní (neutrální, nevýznamný, například slovní povel, který pes ještě nezná). Při výcviku musíme mít na paměti, že indiferentní povel vždy předchází vyvolání podmíněného reflexu. Když například nacvičujeme se psem povel „sedni“ pomocí pípnutí obojku nebo klikru, musíme nejdříve zadat povel „sedni“ (indiferentní povel), poté mu zatlačíme rukou na zadní část těla, aby si sedl (nepodmíněná reflexní reakce), pipneme nebo klikneme a dáme odměnu. Pes si brzo spojí, že když vydáme povel, má si rychle sednout, aby dostal odměnu. Nebude už nutné, abychom mu do sedu pomáhali rukou.)
Protipólem pochvaly je trest. S tresty šetříme! Vždy trestáme pouze ve chvíli, kdy psa přistihneme při činu. Není možné potrestat psa např. po návratu z práce. Nejen, že pes neví, za co byl potrestán, navíc k nám ztratí důvěru. Psa nebijeme! Ani rukou, vodítkem, ničím. Velkého psa to stejně nebolí, malému můžeme ublížit. Pes si tyto nástroje však spojí s agresí a bude se jich bát, například i ve chvíli, kdy jej budeme chtít rukou pohladit. Je-li to opravdu nutné, psa potrestáme verbálně, případně pak fyzicky a to tak, že jej uchopíme za kůži za krkem a mírně zataháme. Takovéto trestání je přirozené, fena stejným způsobem trestá svá štěňata.
Ideálním příkladem, jak postupovat při neuposlechnutí, je povel na přivolání. V případě, že pes neposlechne, máme dvě možnosti, jak situaci řešit a obě jsou špatně:
Psa potrestáme – pes k nám dorazí za nějakou dobu, kdy jsme ho zavolali. Slovně (či jinak) ho potrestáme. Pes však nezpytuje svědomí a jediné, co si z toho odnese je negativní zkušenost: ,,Přišel jsem a dostal jsem..“
Psa nepotrestáme – je to menší zlo, nic jste nepokazili, ale také nenapravili a pes si opět odnese zkušenost, tentokráte, že není potřeba reagovat okamžitě, když cvičitel hlásí povel.
Správné a ideální řešení je reagovat okamžitě, kdy pes neuposlechne. Máte jen několik sekund, jak psovi vysvětlit, co udělal nesprávně, a proto musíte reagovat hned. Tuto funkci zvládá výcvikový obojek bravurně, navíc na velké vzdálenosti.