Fenka Archie - můj příběh s EO

 

Stejně jako většině pejskařů se mi dlouhou dobu příčilo nasadit svému RTW EO.

Adoptovala jsem ho jako cca rok a kousek starého puberťáčka. Všechno bylo výborné, dokud se mu nezačala projevovat nezvládnuta socializace ve vztahu ke psům a cizím lidem. U bývalého majitele byl zavřený v neobydleném bytě sám. Nechodil ven a když si na něj majitel vzpomněl, donesl mu něco k jídlu. Navštěvovala jsem cvičák, trénovala, ale jeho vztek byl dlouhý… Procházky byly za trest. Nikdy jsem  nevěděla, kdo se mu venku znelíbí a po kom se pokusí vyjet. Nakonec jsem si od cvičitelky půjčila EO. Použila jsem ho párkrát. Přijde mi daleko lepší, upozornit ho EO, než na něj křičet a být při vycházkách neustále ve stresu. Nakonec jsme se dopracovali k tomu, že EO používáme při chůzi na volno jako pojistku. Půjčený jsem musela vrátit, tak jsem si objednala svůj. Jsme maximálně šťastná. Můj vztah se psem je o mnoho lepší, než byl dřív. Panuje mezi námi vzájemná důvěra a impulz už jsem nepoužila ani nepamatuji. Petra

Close