příběh Českého strakatého psa Cedulky s výcvikovým obojkem

Náš příběh začal v srpnu 2014, kdy se narodily čtyři strakatý kuličky a ta nejkrásnější a vlastně jediná holčička z vrhu měla být naše. Dostala jméno Cedulka. Již od pár dnů věku bylo znát, že je daleko před svými bratry, když ona se už batolila, oni stále se jen převalovali, když ona chodila, oni pouze lezli. A tak to bylo až do listopadu, kdy jsme ji odvezli k nám domů, tam na ní čekala její straší sestra Bleška. Holky se seznamovaly celkem dobře, po 14 dnech byly schopné si spolu lehnout do pelíšku akorát misku si hájí dodnes. Cedulka byla velmi živé a zvídavé štěňátko a to platilo nejen doma, ale bohužel i venku, kde se vypravovala na samostatné výlety do okolí bez našeho souhlasu, to že my jdeme na jinou stranu než ona, ji vůbec, ale  vůbec nezajímalo. Tak začalo naše každodenní  trápení, Cedulka na sobě nesnesla obojek ani kšírky, venku si dělala co chtěla ona, lovila auta, zvěř i ptáky. U starší Blešky jsme tohle neznali, ta na nás měla vazbu prakticky okamžitě, tady ta svéhlavička ne. Museli jsme tedy sáhnout k tomu, že jsme ji vodili pouze na stopovačce a zkoušeli jsme přivolání různým způsobem, bohužel ani tady ta metoda nebyla nejlepší. Bylo mi ji velice líto, když ostatní pejsci si mohli běhat a ta naše chuděra byla pouze na „špagátě“. V té době jsem mnohokrát přemýšlela jak pomoci jí i nám, o elektronickém obojku jsem již slyšela, ale nikdy jsem ho vlastně neviděla na vlastní oči, ale v této době jsem o něm začala uvažovat. Po domluvě s trenérem a zkoušce se zapůjčeným obojkem jsme konečně přišli na to, že tohle je to co potřebujeme. Konečně se mohla pohybovat volně a bez omezení. Dlouho jsem na el. obojkem váhala, měla jsem pocit, že ji budu trápit, ale to co jsem viděla po tom co jsme ji ho nasadili, to všechny moje obavy zahnalo. Cedulka je tak šťastná, že může volně běhat se sestrou a kamarády, že není omezována nějakým vodítkem a může si ji „čichnout“ i tam, kam dřív prostě nemohla. Nyní, když se občas zapomene tak stačí jen „pípnout“ a letí si k nám pro odměnku. Díky el. obojku jsme šťastnější já, dcera i Cedulka s Bleškou, jen je před námi velký úkol, a to říct to manželovi, který je zásadně proti el. obojkům. Jeho negativní reakce pramení spíš z toho, že s nimi nemá zkušenosti a já pevně doufám, že až uvidí toho našeho šťastného pošuka, tak svůj názor změní. Tak nám držte prosím palce 🙂