Příběh bíglice Nikity s výcvikovým obojkem

Aneb jak to bylo u nás?

Jsou tomu téměř tři roky, co jsme si domu přinesli malého, chlupatého zdrhače. Nikitka byla krásné flekaté šťěňátko s roztomilým kukučem. Zhruba po půl roce jsme na ní však začali nahlížet poněkud z jiného úhlu. Jelikož patří mezi hrdé zástupce plemene bígl, velmi rychle to na sobě nechala znát. Tu a tam nepřišla na přivolání, tu a tam se v lese začichala. Byla jsem rozhodnuta jí tento zlozvyk odnaučit po dobrém, nebo po zlém a tak jsme hledali jak tomuto chování zabránit. Po neúspěšných a dosti nebezpečných pokusech se stopovacím vodítkem, nám přibyl nový kamarád – výcvikový elektrický obojek.

Velmi jsem se tomuto rozhodnutí bránila. Přece nebudu „pouštět do psa proud“ říkala jsem si. Zabrala jsem se tedy do studia a hledala informace i názory, co se výcvikových obojků týká. Přišla jsem na to, že se jedná o velmi dobrého pomocníka, pokud s ním člověk umí zacházet. Dokáže daleko lépe posloužit než stopovací vodítko, ale také razantněji ublížit. Rozhodně nepatří do nezkušených rukou.

Jelikož jsem byla zvědavá co taková „elektrika“ umí okamžitě po přinesení domů jsem jí odzkoušela. Mnou vybraný obojek jde nastavit na 10 stupňů intenzity. Obojek jsem si teda připla na nohu a zkoušela hezky od 0. Nejnižší 2 stupně jsem vůbec necítila. č. 3 už bylo nepříjemné a do 4 se mi tak už moc pouštět nechtělo. Shlédla jsem instruktážní video, kde vysvětlují, že není žádoucí aby pes při výboji dělal přemety. Přišlo mi to docela úsměvné ale bohužel i takoví lidé mají psa. Smyslem tedy je nasadit psovi obojek a minimálně dva týdny ho nechat nosit jen tak. Tedy bez „používání“. Pes by si tak neměl spojit cokoliv nepříjemného s obojkem. Po tomto období je obojek „připraven k použití“.

Nikita3

Nikitě jsem ho nasadila a zkoušela v podstatě stejně jako na sobě. Hezky od nejnižšího stupně a pozorovala jsem, kdy začne reagovat. Kdy zvedne hlavu od čuchání, kdy se otočí, nebo zkrátka jakmile zahlédnu jakoukoliv reakci. Náš zdrhač překvapil a začal reagovat na stupni č. 1, který já jsem na sobě ani nepocítila. Myslím, že to vypovídá o tom, že se nejedná o žádne ubližování, či dokonce týrání psa. Mě osobně to přijde daleko humálnější než použití stopovacího vodítka. Jakmile jsme měli odzkoušeno vyrazily jsme do lesa. Niki krásně poslouchá pokud o nic nejde, jakmile je však zaujatá srnou, stopou nebo něčím podobně lákavým, má panička prostě smůlu. Ten správný okamžik pro použití „elektriky“ na sebe nenechal dlouho čekat.

Niki byla ode mě asi na 15m, hrdě se postavila, zavětřila a mizela v dáli…
Píšťalka nepomohla, slovní povel nepomohl. Aktivovala jsem si dálkový ovládání a stiskla výstražný signál… Nic se nestalo. Zkusila jsem tedy námi odzkoušenou intenzitu impulzu č. 2. stále se chvíli nic nedělo, ale najednou se vyřítil z lesa udýchaný bígl. Běžela ke mně jako o život s blaženým výrazem na tváři, jakoby chtěla říct „kde si, já tě všude hledám“. V tu chvíli jsem pochopila, jak strašně jsem ráda, že se mi pes nikde nezamotá do dlouhého vodítka, jak je krásné ho mít na volno a jak je krásné s ním pomocí „elektriky“ spolupracovat. Myslím, že hlavně o té spolupráci to celé je. Nejde psa prostě „usmažit“ na el. proudu a čekat, že nadšeně přiběhne. Jako u učení jakéhokoliv povelu, je nutné, aby pes nejdříve zjistil, co se po něm chce.

V první řadě je povel (zvukový, posunkový), poté následuje zvukový signál (v našem případě) a krátký impuls. Při takovém postupu by si měl pes velmi rychle uvědomit (i bígl), že je mnohem lepší přijít již během zvukového signálu, nebo při povelu, aby tak nedošlo na to nepříjemné šimrání a vrnění obojku.

Pokud dojdete k této fázi, myslím že je většinou již vyhráno. Nikitce jsem dávala elektriku cca 5x a jelikož je opravdu citlivka stačilo to na pochopení celého principu. Čas od času vezmem tedy „elektriku“ na procházku, pro připomenutí, ale většinou zůstanem jen u „zazvonění“. Existují však psi odolnější a ještě tvrdohlavější. U někoho používání trvá týden u někoho celý život. Pořád mi ale přijde lepší mít na psu elektrický výcvikový obojek, než se strachovat kde se mi v lese zamotá do stopovacího vodítka. A navíc ten krásný pocit, když můžete mít psa na volno a on s vámi přesto spolupracuje a dokonce ho to baví… to je přeci nádhera.

 

Klady elektrického výcvikového obojku:

  • Diskrétní
  • Skladné, nepřekáží vám ani psovi
  • Většinou voděodolné
  • Účinné
  • Lze použít na cvičení mnoha povelů (fuj, nesmíš, k noze, zůstaň)

 

Zápory elektrického výcvikového obojku:

  • Může způsobit trvalé změny v chování a povaze psa pokud je používán bez rozmyslu, zkušeností a s nedostatečnými informacemi
  • Pořizovací cena

Nikita2

Klady stopovacího vodítka:

  • Pořizovací cena
  • „může“ s ní pracovat každý

 

Zápory stopovacího vodítka:

  • Nebezpečné pro vás i psa pokud včas nezasáhnete při chystaném útěku psa. (pes se může při běhu ošklivě zranit, zamotat o strom, nebo zranit pomocí stopovačky vás a lidi ve vašem okolí)
  • Po delším používání smrdí :o)
  • Neskladná, nepraktická
  • Omezený dosah
  • Jednostranné použití

 

Princip elektrického obojku spočívá ve zvukovém signálu a elektrickém impulsu.

 

Zvukový signál může být používán několika způsoby.

  • Jako varování, pokud pes neuposlechl povel – předchází elektrickému impulsu
  • Náhrada píšťalky, povelu, při přivolání
  • Jako pochvala

 

Elektrický impuls může být korekční, nebo mimořádný.

  • Korekční elektrický impuls je ten, který si v první řadě nastavíte. Tedy takový impuls na který pes reaguje, ale nereaguje přehnaně. Podle toho jak dlouho tlačítko na ovladači držíte, tak dlouho je proud přenášen (samozřejmě je zde pojistka pro lidi kterým nepatří do ruky ani elektrika ani pes a to cca 5s).
  • Mimořádný el. impuls je signál o vyžší intenzitě než impuls běžný. O kolik stupňů je vyžší si také nastavíte. Slouží pro použití v mimořádných situacích (pokud pes loví, běží do silnice, zkrátka tehdy kdy by se běžným impulsem nedal zastavit.)

 

Nikita1

 

Při výcviku se většinou stává, že selže lidský faktor, nikoliv ten psí. Proto prosím před pořízením elektrického výcvikového obojku nejdříve uvažte, zda neděláte někde chybu, případně jak jí napravit. Pokud stejné chyby budete s „elektrikou“ opakovat, nejen že se nevyřeší, právě naopak. Daleko pravděpodobnější je, že z malé nepřesnosti se stane velký problém často pro psa i nenapravitelný. Proto prosím, shánějte informace, ptejte se na cvičištích, známých i kamarádů. Informací není nikdy dost a vycvičených psů už vůbec ne. Je přeci nádhera projít se po lese se psem, o kterého se nemusíte bát.

-Ivana Švelchová-

Close